Slovník

Moderní plnokontaktní styl karate založený Hideyukim Ashiharou v roce 1980. Využívá kruhový pohyb Sabaki, práci se slepým úhlem (Shikaku) a kontrolu soupeře pomocí úchopů a hodů.

Japonská bojová umění chápaná jako celoživotní cesta seberozvoje, morální integrity, disciplíny a úcty k partnerovi.

„Cesta prázdné ruky“ – tradiční japonské bojové umění beze zbraně zaměřené na údery, kopy, kryty a rozvoj osobnosti.

Místo cesty – tělocvična a posvátný prostor vyhrazený pro trénink bojových umění a vnitřní disciplínu.

Tradiční cvičební úbor v karate skládající se z kabátu (uwagi), kalhot (zubon) a pásku (obi).

Pásek v karate označující technický stupeň žáka (Kyu) nebo mistra (Dan).

Poklona, rituální pozdrav a vyjádření vzájemné úcty a vděčnosti.

Tradiční pozdrav plnokontaktního karate znamenající „vytrvat pod tlakem“. Vyjadřuje trpělivost, odhodlání, respekt a porozumění pokynu trenéra.

Taktická práce s tělem v prostoru a kruhové přemístění. Místo čelního střetu obránce mění úhel a vzdálenost, vstupuje do slepého úhlu soupeře a získává okamžitou převahu.

Bojová vzdálenost, prostor a časový dosah mezi dvěma soupeři, který se neustálým pohybem mění.

Slepý úhel – taktická pozice na vnější straně soupeře mimo jeho zorné pole a dosah jeho zbraní.

Vychýlení soupeře z rovnováhy a narušení jeho stability před dokončením vlastní techniky.

Okamžité zpevnění svalů a zaostření veškeré energie těla v přesném zlomku vteřiny dopadu úderu či krytu.

Stav nepřetržité bdělosti, soustředění a fyzické i duševní připravenosti před akcí, během ní i po jejím dokončení.

Krátká tichá meditace v pozici seiza na začátku a na konci tréninku pro zklidnění mysli a soustředění.

Učitel, mistr nebo hlavní trenér v dojo („ten, kdo se narodil dříve a vede ostatní po Cestě“).

Služebně starší cvičenec, pomocný instruktor nebo zkušenější kolega v dojo.

Mladší nebo začínající cvičenec, který se učí od starších kolegů (Senpai) a učitele (Sensei).

Titul mistra a vedoucího představitele školy s vysokým technickým stupněm (zpravidla od 5. Danu výše).

Mistrovský technický stupeň označovaný černým pásem (Yudansha).

Žákovský technický stupeň od 10. do 1. kyu označovaný barevnými pásy (Mudansha).

Nácvik základních technik, postojů, úderů, krytů a kopů pod vedením trenéra.

Předepsaná pohybová sestava spojující postoje, kryty, údery a kopy do plynulého logického celku simulujícího boj.

Zápas ve dvojici – řízené nebo volné cvičení s partnerem, kde se učí čtení pohybu, vzdálenost a načasování.

Příprava těla na trénink: kloubní mobilita, zahřátí svalů, koordinace a stabilizace rovnováhy.

Zkouška síly a techniky přerážením tvrdých materiálů (dřevěných desek, cihel či ledových bloků).

Připravený bojový postoj a střeh, ze kterého se cvičenec může bez prodlevy pohnout, krýt nebo udeřit.

Pevný nehybný postoj s chodidly na šířku ramen s špičkami mírně vytočenými ven. Výchozí postoj při výkladu a nástupu.

Přední hluboký útočný postoj. Přibližně 60–70 % hmotnosti spočívá na pokrčené přední noze, zadní noha je propnutá.

Zadní obranný postoj. Přibližně 70 % hmotnosti spočívá na pokrčené zadní noze, přední noha je odlehčená.

Jezdecký postoj s nohama rozkročenýma do šířky, pokrčenými koleny a rovnoměrně rozloženou hmotností (50/50).

Postoj „tří bitev“ – pevný vnitřní silový postoj s mírně vtočenými špičkami pro maximální zpevnění středu těla (Hara).

Pružný zápasový postoj se zvednutou zadní patou a aktivní prací na špičkách, umožňující bleskový pohyb do všech směrů.

Metodika práce nohou, úhybů a přemisťování po tatami.

Běžný přirozený krok vpřed se změnou postavení nohou a střehu.

Přísuvný krok – zadní noha se přisune k přední a přední noha následně vyrazí vpřed bez změny střehu.

Kruhový pivot a otočka na předním bříšku chodidla nebo patě pro okamžitou změnu úhlu v Sabaki.

Horní pásmo – oblast těla od klíčních kostí nahoru (krk, brada, nos, obličej, spánky).

Střední pásmo – trup, solar plexus, žebra, hrudník a břicho.

Spodní pásmo – oblast od pasu dolů (stehna, kolena, holeně, slabiny).

Vlevo / levá strana.

Vpravo / pravá strana.

Vpřed / dopředu / čelní.

Do strany / boční.

Vzad / dozadu / za záda.

Obloukový / kruhový pohyb.

Čelo pěsti – hlavní úderová plocha tvořená klouby ukazováčku a prostředníčku pevně sevřené pěsti.

Hřbet pěsti využívaný pro švihové údery z rotace předloktí na obličej a spánky.

„Ruka jako meč“ – vnější malíková hrana otevřené zpevněné dlaně pro seky a kryty.

Pata dlaně pro bezpečné a silné přímé údery na bradu, nos nebo žebra a účinné odklonění soupeřových paží.

Loket – mimořádně tvrdá a devastující úderová plocha pro boj na těsnou vzdálenost (In-fight).

Koleno – masivní úderová plocha pro kopy na žebra, stehna a hlavu při stažení soupeře úchopem.

Bříško chodidla pod prsty – hlavní úderová plocha pro přímý kop Mae geri a zvedací kopy.

Nárt nohy – úderová plocha pro obloukový kop Mawashi geri na žebra či hlavu a bleskový kop Kin geri.

Pata – extrémně tvrdá kostní struktura pro seky shora (Axe kick), kopy vzad a přímé dupnutí.

Holeň – hlavní úderová a krycí plocha pro tvrdé plnokontaktní low-kicky a bloky proti kopům.

Přímý úder pěstí s bleskovou rotací předloktí a zapojením boků.

Přímý úder souhlasnou rukou s vykročením vpřed (např. pravá noha vpřed + pravá ruka udeří).

Přímý úder zadní rukou s maximální rotací pánve a oporou v zadní noze – základní zdroj síly v karate.

Horní kryt předloktím stoupající šikmo vzhůru chránící hlavu a obličej před údery a seky shora.

Spodní vymetací kryt předloktím vedený shora dolů od protilehlého ucha podél stehna.

Vnější kryt předloktím vedený zvenčí dovnitř chránící střední pásmo (Chudan).

Vnitřní kryt předloktím vedený zevnitř ven pod paží soupeře pro odklonění přímých úderů.

Strh s navinutím a přetočením soupeřova těžiště v Ashihara Sabaki.

Kop nohou – obecné označení pro veškeré nožní techniky.

Přímý kop vpřed úderovou plochou Chusoku (bříško chodidla) nebo patou na solar plexus, břicho či bradu.

Kruhový obloukový kop nártem (Haisoku) nebo holení (Sune) na nohy (low-kick), žebra (middle) nebo hlavu (high-kick).

Boční kop vnější malíkovou hranou chodidla (Sokuto) nebo patou.

Přímý zadní kop patou vedený přímo dozadu podél osy s pohledem přes rameno.

Kop kolenem zblízka – často v kombinaci se stažením hlavy nebo ramen soupeře oběma rukama.

Sekací kop patou shora dolů (axe kick) přes soupeřův kryt na hlavu nebo klíční kost.

Předepsaný formální klek na patách se vzpřímenou páteří a dlaněmi na stehnech při zahájení a ukončení tréninku.

Povel k formální pokloně směrem k čelu dojo (shomen / oltář / zakladatelé).

Povel k pokloně a pozdravu učiteli se zvoláním Osu.

Povel „Připravte se!“ – přechod do pohotovostního střehu se zpevněným dechem.

Povel „Začněte!“ – signál k zahájení cvičení, kata nebo zápasu.

Povel „Zastavit / Konec!“ – okamžité přerušení veškeré činnosti a návrat do klidu se zachováním Zanshin.

Bojový výkřik vycházející z hloubky břicha (Hara / Tanden) spojující dech, fyzickou sílu a neoblomnou vůli v okamžiku techniky.

Povel k návratu do základního klidového postoje (Fudo dachi) po skončení techniky nebo kata.

Číslo 1 (jedna) – první doba při počítání technik.

Číslo 2 (dvě) – druhá doba.

Číslo 3 (tři) – třetí doba.

Číslo 4 (čtyři) – čtvrtá doba.

Číslo 5 (pět) – pátá doba.

Číslo 6 (šest) – šestá doba.

Číslo 7 (sedm) – sedmá doba.

Číslo 8 (osm) – osmá doba.

Číslo 9 (devět) – devátá doba.

Číslo 10 (deset) – desátá doba (často doprovázena Kiai).

Techniky hodů, podmetů a porazů v Ashihara karate, které navazují na vychýlení soupeře (Kuzushi) ze slepého úhlu (Shikaku).

Techniky znehybnění, kontroly a fixace soupeře na zemi po úspěšném stržení či hodu.

Kombinace a plynulé návaznosti technik (např. kryt – úder – kop – poraz).

Dynamické silové břišní dýchání s hlasitým zvukovým projevem, které zpevňuje střed těla (Tanden) a sjednocuje sílu svalů při Kime.

Klidné, tiché regenerační dýchání používané pro zklidnění tepu, obnovu energie a uvolnění svalového napětí.

Bojovný duch, nezlomné srdce a odhodlání nikdy se nevzdat ani pod nejtěžším tlakem (základ filozofie Kyokushin a Budo).

Stav čisté mysli bez strachu, ega a rušivých myšlenek; mysl reaguje spontánně jako zrcadlo odrážející pohyb soupeře.

Paralelní postoj na šířku ramen s chodidly směřujícími rovnoběžně vpřed a rovnoměrnou vahou (50/50).

Úklonový postoj s patami spojenými u sebe a špičkami otevřenými do úhlu 45° (tvar písmene V), ze kterého se provádí Rei.

Uzavřený postoj s chodidly i špičkami těsně spojenými u sebe.

Kočičí postoj s 90% tělesné hmotnosti na zadní pokrčené noze; přední noha se dotýká země pouze polštářkem (Chusoku) a pata je zvednutá, připravena k bleskovému kopu.

Přirozený otevřený postoj na šířku ramen, ve kterém špičky míří mírně ven a hmotnost je rozložena rovnoměrně.

Vnitřně uzavřený postoj na šířku ramen, ve kterém špičky míří mírně dovnitř a hmotnost je rozložena rovnoměrně.

Krátký postoj s jednou nohou mírně před druhou, chodidly přibližně rovnoběžně a vyváženým rozložením hmotnosti.

Křížený postoj, ve kterém jedna noha přechází za druhou a tělo zůstává snížené a připravené změnit směr.

Široký snížený postoj s chodidly a koleny vytočenými ven a rovnoměrně rozloženou hmotností.

Jeřábí postoj na jedné nosné noze, s druhou nohou zvednutou a připravenou k dalšímu pohybu.

Úhybný pohyb celým tělem z dráhy soupeřova útoku s okamžitým přechodem do výhodného úhlu.

Rychlý skluzný posun, kdy první vykročí přední noha a zadní noha je k ní bleskově přitažena bez křížení nohou.

Šikmý směr / úhlopříčka (úhel 45°), který je v Ashihara karate zásadní pro vstup do slepého úhlu (Shikaku).

Čelní směr, přímý pohled dopředu nebo čestné místo v dojo (čelo tělocvičny).

Vlevo i vpravo / na obě strany – symetrické provádění technik v kihonu a kata.

Vnitřní / zevnitř (směr pohybu zevnitř ven nebo vnitřní strana těla/nohy).

Vnější / zvenku (směr pohybu zvenčí dovnitř nebo vnější strana těla/nohy).

Vertikální středová linie lidského těla spojující temeno, nos, solar plexus a rozkrok; základní osa, kterou karateka brání a na kterou útočí.

„Meč nohy“ – vnější malíková hrana chodidla s přitaženými prsty nahoru, používaná pro seky Yoko-geri a kopy na koleno Kansetsu-geri.

Vnitřní klenba a plocha chodidla, používaná pro podmetení nohou (Ashi-barai), bloky a zachycení soupeřova kopu.

„Železné kladivo“ – spodní malíková hrana pevně zaťaté pěsti, ideální pro úder shora na nos, klíční kost či žebra.